Můj třetí týden s prckama...

 ...začal poklidně, ale hned v úterý 10., jsem byla nějak slabá, takže mě páníček vzal k doktorovi. Řekli, že tu slabost mám z mých horlivých dětiček, takže jsem dostala nějaké dobré věci, abych byla zase fit. Mimo to, mi ale oholili packu tak hloupě, že se mi páníček smál: "Tak Týnko, konečně můžeš nosit hodinky, hhh.", nj, vtipný kdy to jenom jde :-D

I když jsem jim říkala, že jsem v pohodě a o děcka se postarám raději sama, všichni začali lítat kolem a prý - "...budeme Ti je dokrmovat, ať si můžeš oddechnout." No, byla jsem z toho malinko nesvá - přece jenom nemají žádné psí zkušenosti. První krmení bylo trochu hektické, ale šlo to a já pomáhala alespoň s masírováním bříšek. Docela dlouho - snad celý den - mě k prckům nechtěli pustit a tak jsem bafla: "A dost! Musíte něco vymyslet, protože jsem máma a chci k mým prckům!" Přišla tedy "varianta brod". Stejně hloupá jako ten vyholený proužek pro hodinky, ale šla jsem do toho... oblékla jsem triko. No řeknu Vám, vůbec mě to v něm neslušelo - páníček samozřejmě "obětoval" něco, co nosil ještě na základce, takže úplně out of fashion, bf.

Nicméně brzo jsem je přesvědčila, že to je zbytečné, a domluvila se na kojení s tím, že můžou taky dokrmovat. Dobře tak - 15-tého se totiž u prcků objevily první zuby. Řeknu Vám, že to kojení už není co bývalo... auu. Taky jsem upozornila na to, že mají drápky jako jehly, tak jim je teta začala zkracovat.

...změny teď přináší každý den...

6-tého to bylo první otevírání očí, 15-tého první zoubky. Páníček nelenil a věnoval k svátku 3 týdnů mým malým záchůdek a taky první ochutnávku mého jídla - no to mi ještě chybělo!